Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Pomník s lipami.Vlevo lípa Svobody a vpravo lípa Švehlova

 

logo TTC Jemníky

TTC Jemníky 1996

 

Czech POINT 

Kontaktní místo

 

Jemníkys čísly domů

 

Správce stránek:

info@obecjemniky.cz

Navigace

Obsah

Seznam důlních děl

Doplnění o informace vyhledané na internetu(doplněno 21.6.2012)

HISTORIE TĚŽBY UHLÍ V KATASTRU JEMNÍK

(dle záznamů z archivu a kronik sestavil Ladislav Kučera)

 
Kdy bylo objeveno uhlí na Jemnicku není přesně známo. Prvním písemným pramenem je zmínka o Štulíkově dole (též uhelný lom v Jemníkách), kdy ve zprávě Smečenské horní substituce z 29. 12. 1790 se praví, že vrchnost propachtovala Josefu Štulíkovi, jemnickému rychtáři, svůj "uhelný lom" v Jemníkách před více než dvaceti lety. Zahájení kutání v katastru obce lze tedy datovat okolo roku 1770, některé prameny uvádějí rok 1765. Přesné situování lomu není známo. Po upřesnění v terénu s přihlédnutím k současné znalosti výchozu sloje lze nejpravděpodobnější situování přiřadit k pozemkové parcele č. 233 při silnici z Netovic těsně nad výchozem Kounovské sloje.

V roce 1782 nastal spor mezi vrchností a jemnickými poddanými. Ti nalezli uhlí na svých polích, ale vrchnost jim kvůli rychtáři nechtěla dát povolení ke kutání. Spor se dostal před úřady a po provedeném komisiálním šetření dalo rakovnické hejtmanství za pravdu vrchnosti.

Roku 1789 bylo císařským patentem kamenné uhlí prohlášeno za majetek panovníka, který právoplatně vymezuje horní práva vrchností a těch, kdož kutají. V důsledku patentu vydalo téhož roku i České gubernium dva patenty o hornictví, kterými byly kutací poměry příznivěji upraveny. Těchto výhod použili jemničtí sedláci Václav Cihlář, Václav Landa a Mates Brož, kteří v roce 1782 ve sporu s vrchností neuspěli, a otevřeli dvě šachty na svých polích.

Reorganizace státní správy v 80. letech 18. století sjednotila horní úřady pro české země a zřídila tři distriktuální horní soudy přímo podřízené Českému guberniu. Celý tehdejší rakovnický kraj včetně Slánska podléhal Hornímu úřadu v Příbrami. Na jednotlivých panstvích, kde se dolovalo, byly zřízeny substituční úřady. Pro oblast jemnického obvodu byla zřízena substituce Clam Martinická ve Smečně. Smečenský horní úřad zahájil svoji činnost dnem 1. 11. 1790 a prvním horním substitutem (perkmistrem) byl jmenován Matyáš Michal Danielis.

V roce 1791 byla v Jemníkách založena nová vrchnostenská šachta Svatý Karel, jejíž uhlí se používalo pro pálení vápna. Byla hluboká 11 láter (přibližně 21 m). Nově otevřená šachta byla obratem vrchností pronajata za 30 zlatých ročně.

Po vleklé hospodářské krizi nastává oživení těžby koncem 18. a počátkem 19. století, kdy nastávají příznivější hospodářské poměry. Hledání uhlí se stalo oblíbeným zaměstnáním sedláků na vesnicích. Pole na návrších byly překopávány, poněvadž "v horách se předvídaly nálezy nerostů". Kutiště na návrších nebo úbočích svahů byla výhodná také proto, že v případě otevření ložiska bylo možné snadné odvodnění.

Počátkem 19. století bylo dobývání Kounovské sloje nejrozsáhlejší právě v katastru obce Jemníky. Doly v obvodu jemnickém vlastnili převážně cizí podnikatelé. Vyplývá to ze seznamu majitelů dolů a vytěženého uhlí z roku 1818, kdy z celkové těžby 40 921,9 strychů a z 22 šachet byla více než polovina uhlí vytěžena u Jemník.

V roce 1925 jsou u Jemník udávány čtyři doly, a to Soukromý cech sv. Václava, sv. Josef, sv. Eduard a sv. Jan. Na cechu sv. Josefa pracoval dobře stavěný stroj uváděný do chodu koňmi, který čerpal vodu z dolu. Na dole se současně vyráběla zelená skalice. Důlní vody nasycená sírany se nalévala do kotlů a zahřívala nad ohněm. Při vypařování se sírany usazovaly v krystalech, ze kterých se kalcionováním vyráběla zelená skalice a prodávala klempířům do Prahy. Údaje o výrobě kyseliny sírové souhlasí i s výkazem z 31. 7. 1834 Horního substitučního úřadu panství smečenského. Ve výkazu je popisována minerální továrna u opuštěných kamenouhelných šachet sv. Jana a sv. Eduarda, která procesem vyluhovacím z uhelných hald vyráběla "mineralerz". Doly byly hluboké až ke štole 8 láter a pod štolou 10 láter. Majitelem dolu i továrny byl Ignác Antonín Brem.

Z roku 1836 pocházejí zmínky o 6 dolech v okolí obce Jemníky a 1 dolu u Knovíze. Majiteli nebo spolumajiteli většiny z nich byly Kateřina Šmidlová a výše zmíněný Brem.

Z dalších let máme o dolování u Jemník pouze zmínky. Kateřina Šmidlová, majitelka dolových měr, dobývala Kounovskou sloj nad Knovízí po obou stranách staré státní silnice ve směru do Slaného. V těchto místech byla ještě po II. světové válce patrna zbořenina starého domku "cechu", odkud se havíři rozcházeli na své šurfy.

V seznamu všech jam a šachet na panství Smečenském z roku 1843, kde nejsou uvedeny šachty zavalené, je u Jemník uváděno 7 dolů.

V knize propůjček a oprávnění je v roce 1868 uvedeno, že na osmi důlních mírách se nalézají doly Emanuel, Josef, Leopold a Ondřej a jako majitelé jsou zapsáni cizí podnikatelé. Z nich Heinrich Mitsch ze Záhřebu je zapsán i v roce 1971 a z doby jeho podnikání pochází nabídka na prodej uhlí výtečné jakosti. Ještě v roce 1880 na hospodářsko-průmyslové výstavě ve Slaném vystavoval tento podnikatel své uhlí a navíc vystavěl i domek z dobrých cihel jím vyráběných.

V roce 1873 byla zaknihována akciová společnost Humboldt
, která při západním okraji katastru hloubila důl Humboldt. Jáma měla obdélníkový profil o rozměrech 2,05 x 7,65 m. Celková hloubka jámy dosáhla 517 m a bylo jí zastiženo celkem osm slabých uhelných slojí nýřanského souvrství. V hloubce 508 m byla zjištěna bazální brekcie 28,8 m mocná.
V roce 1894 byl proveden na dně jámy vrt až do hloubky celkem 762,8 m. Důl Humboldt měl těžit hlavní kladenskou sloj a tento první a do té doby jediný pokus na Slánsku se nezdařil.

Těžař Marek, když se v roce 1895 přestěhoval do Netovic, našel v blízkosti starého jemnického dolování opuštěný důl Josef v místech zvaných Kobylí hlava. Jáma byla delší dobu opuštěna a v roce 1895 byla zbořena dřevěná těžní budova. Podle Markových záznamů se ložisko otevíralo štolou směrem k Horce, po jejíchž obou stranách byly vedeny poruby. Uhlí obsahovalo hodně pyritu, ze kterého se na místě vyráběla kyselina sírová. Směrem k severu sloj upadala a nabývala na mocnosti.
 

 SEZNAM DŮLNÍCH DĚL V KATASTRU OBCE JEMNÍKY

 
Štulíkův důl též "uhelný lom" v Jemníkách
Zahájení těžby: okolo roku 1770
Provozován: ještě v roce 1790
Předpokládané situování: na pozemkové parcele č. 233 k. ú. Jemníky
Těžař: Josef Štulík, rychtář v Jemníkách

Dvě šachty na Selských polích
Nález uhlí: v roce 1782
Zahájení těžby: 1789
Těžaři: Cihlář, Landa a Brož, sedláci z Jemník

Selská štola (možná jedna z původních selských dobývek z roku 1789)
Přibližné souřadnice: y = 762 470, x = 1 026 100
Ústí situováno: na pozemkovou parcelu č. 288, k. ú. Jemníky

Vrchnostenská šachta Svatý Karel
Založena: v roce 1791
Hloubka: přibližně 21 m

Důl Svatý Josef, též Josef nebo Josefi
Založen: okolo roku 1805
Připomínána: v roce 1825 a dále v roce 1868
Hloubka dolu: 53,10 m
Roční těžba v roce 1825: 6 000 strychů
Přibližné souřadnice: y = 762 540, x = 1 025 680
Ústí situováno: na pozemkovou parcelu č. 301 v k. ú. Jemníky
Těžař: Ignac Antonín Brem, později akciová společnost Humboldt
Mapový podklad: SOA Praha č. 418 RBÚ Slaný 1856

Důl Svatého Eduarda, též Edvarda
Založen: v roce 1815
Likvidován: v r. 1830
Dolové míry: jedna velká a čtyři malé
Roční těžba v r. 1825: 7 500 strychů
Přibližné souřadnice: y = 762 595, x = 1 025 975 
Ústí situováno: na pozemkové parcele č. 288 v k. ú. Jemníky
Těžař: Ignac Antonín Brem

Důl U Knovíze
Přibližné souřadnice: y = 761 565, x = 1 025 715
Ústí situováno: na pozemkové parcele č. 399 v k. ú. Jemníky
Těžař: Kateřina Šmidlová

Důl Antonín, též Antoni, též uváděn jako důl Antoni-Josefi
Založen: po roce 1873
Likvidován: v roce 1885
Hloubka dolu: 69,30 m
Přibližné souřadnice: y = 762 565, x = 1 025 550
Ústí situováno: na pozemkové parcele č. 304/1 v k. ú. Jemníky
Těžař: akciová společnost Humboldt
Mapový podklad: SOA Praha č. 420 RBÚ Slaný 1882 

Výdušná jáma k dolu Antonín
Založena: po roce 1873
Přibližné souřadnice: y = 762 170, x = 1 025 485
Ústí situováno: na pozemkové parcele č. 363 v k. ú. Jemníky
Těžař: akciová společnost Humboldt

Pelcova štola
Připomínána: ještě v roce 1880
Přibližné souřadnice: y = 761 690, x = 1 026 020
Ústí situováno: na pozemkové parcele č. 399 v k. ú. Jemníky
Těžař: Heinrich Mitsch (?)

Dvě výdušné jámy k Pelcově štole
Situování ústí: cca 250 m severozápadně a cca 280 m severně od ústí Pelcovy štoly
na pozemkové parcele č. 399 v k. ú. Jemníky

Jáma Humboldt
Založen: po roce 1872
Uzavřen: 18.9.1898
Hloubka dolu: 517 m
Ústí situováno v k. ú. Jemníky
Těžař: akciová společnost Humboldt
 

 

 

Při vyhledávání na internetu se dá nalézt i několik nových, výše neuvedených informací. Pocházejí z různých materiálů, které mapují historii hornictví v Čechách a především na Slánsku a Kladensku. Nejsou sice stoprocentně ověřené, ale každopádně stojí za zmínku.

(přidáno 21.června 2012)

Nejstarší zprávy o dobývání uhlí na Slánsku.


Nejstarší zprávy o dobývání bituminosní břidlice v nadloží Kounovské sloje, takzvané švartny, sahají před náš letopočet. Tehdy Keltové, kteří v té době sídlili také ve slánském kraji, vyráběly ze švartny náramky i jiné ozdoby, které používali ženy i muži.
Nejstarší písemný doklad o hornictví v Čechách je listina potvrzená knížetem Břetislavem z roku 1045. První zmínka o hornících ze Slánska pochází již z roku 1088. 

Když král Vratislav I. zakládal kolegiální chrám na Vyšehradě, dal této kapitule jedenáct osedlých*, mezi kterými byli i rudníci Bic z Jemníků a Křižan s Čecem z Knovíze.

* OSEDLÝ -  Poddanný držící grunt, tj. pole i obytné a hospodářské stavby

 

 

Jemníky - nejstarší obvod 1045-1277.


Se vznikem dolování souvisí i název obce Jemníky jižně od Slaného v blízkosti výchozů Kounovské sloje. Obvod jemnický značil území, v němž byly hloubeny jámy a kde se dolovalo. K tomuto hornickému obvodu patřily další obce, a to Podlešín, Pchery, Humny, Libušín a Vinařice.

Tento obvod i se všemi svobodami zejména hornickými, získal v letech 1238 až 1253 Ojíř z Freidbergu, který žil na dvoře krále Václava I. Po Ojířově smrti připadl obvod jemnický králi Přemyslu Otakarovi II., který ho v roce 1277 propůjčil benediktinskému klášteru sv. Jana na Ostrově a Skalkách. Od r.1514 se stali páni Martinicové na Smečně majiteli těchto obcí.